V posledním roce jsem byla postupně více a více kritická k pobočným aktivitám, které nám hra servíruje. Stručně řečeno, to, že jsme stále vytrvale po(s)tupně a plíživě osekáváni na odměnách bych ještě dokázala pochopit. Ovšem za předpokladu, že by si hra bývala zachovala svou strategičnost. Každý hráč je individuální. Některý sbírá kulturky, jiný zrychlovače a další zase kladívka. Původní diverzita mizí, postupně nahrazována losovanými dárečky s pofidérní náhodou (perníková chaloupka), redukovaným obsahem trubek (zrychlovače) a kvalitou odměn (de facto všechno od medvědů později).
Tohle všechno bych dokázala skousnout, neboť se nejedná o hlavní linii hry.
Co ale skousnout neumím, je postupná degenerace hry na "kup si". Za kvartál nebudeme vědět, co jsou to Studny, Monument, Kupecká základna. Kvalitní setové budovy, kdy se člověk rval o jejich zisk, co se dalo. Věci, kvůli kterým stalo za to hrát.
Atraktivita z odměn a strategičnost jejich získávání se změnila na atraktivitu Poulíčkova Kolotoče. Člověk se jenom modlí, aby mu na zatočení nepasla ta největší blbost.
S onou degenerací a rozčarováním také souvisejí rozdíly prohlížečové a mobilní verze. Rok slibovaná implementace divů. Nesystemové úpravy tržiště vs. manufatur. Nekoncepční změny ve Věži a snížení její atraktivity vs. totální rigidita turnaje, který nereflektuje změny ve hře za poslední minimálně 2 roky (s výjimkou královské rekonstrukce).
Pokud se ze strategické hry stane nekonečná klikačka, člověk k ní chodí z povinnosti - buď proto, že má skvělé společenství nebo proto, zrovna sedí doma v nouzovém stavu.
Domnívám se, že současným plánem Inno je otrávit letité hráče. Když vypadnou "pamětníci", nováčci za brak ještě něco nasypou. Ale pak to zabalíme celé a půjdeme jinam.